Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
Měli bychom si vážit našich hrdinů

DOCENDO DISCIMUS

 

Měli bychom si vážit našich hrdinů

Před sedmdesáti lety 27. května 1942 uskutečnili českoslovenští vojáci, vycvičení ve Velké Británii – Jan Kubiš a Jozef Gabčík – jeden z vrcholných činů hnutí odporu v nacisty okupované Evropě. V Praze provedli atentát na zastupujícího říšského protektora, generála policie a SS Reinharda Heydricha. Tuto zdařilou vojenskou operaci, která se stala nejvýznamnější akcí našeho domácího a zahraničního odboje, stojí za to si připomenout.

Reinhard Heydrich byl jedním z nejvyšších pohlavárů v hierarchii nacistické Třetí říše a jako takový se stal 27. září 1941 zastupujícím protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Ihned po svém příjezdu do Prahy rozpoutal teror proti českým elitám a domácímu odboji. Začal v rámci vyhlášeného stanného práva zatýkat a popravovat české generály, politiky, vysokoškolské profesory, umělce, sokolské funkcionáře. Jedním ze zatčených představitelů byl i protektorátní předseda vlády generál Alois Eliáš, který byl po atentátu na R. Heydricha v červnu 1942 popraven. Na druhé straně prosazoval R. Heydrich politiku tzv. cukru a biče – především poskytl sociální a pracovní výhody pro české dělníky, pracující ve zbrojním průmyslu protektorátu a podílejících se tak na válečné výrobě pro Třetí říši, čímž je chtěl odradit od jakékoliv odbojové činnosti.

Své aktivity však tehdy R. Heydrich neomezoval jen na protektorát, v lednu 1942 např. předsedal důležité konferenci nacistických špiček na berlínském předměstí Wannsee. Na této konferenci bylo dohodnuto usmrcení miliónů evropských Židů v koncentračních táborech smrti.

Československá vojenská zpravodajská služba v Londýně začala již v říjnu 1941 plánovat na tohoto nacistického zločince atentát. První vize, že atentát bude proveden ke státnímu svátku ČSR 28. října 1941, však byla nereálná. Jeden z vybraných parašutistů – Karel Svoboda – se navíc při výcviku ve Skotsku zranil a musel být nahrazen Janem Kubišem. K výsadku parašutistické skupiny Anthropoid na území protektorátu došlo až před Silvestrem 1941. Tato skupina měla za úkol ve spolupráci s parašutistickými skupinami Silver A a Silver B oživit domácí odbojové hnutí v protektorátu, znovu navázat rádiové spojení s československou exilovou vládou v Londýně a zejména připravit a provést atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Po několikaměsíčních přípravách se atentát uskutečnil 27. května 1942 v ostré zatáčce v Praze-Holešovicích. Reinhard Heydrich na následky zranění z atentátu následně 4. června 1942 umírá.

Atentát a protektorova smrt vyvolaly zběsilou reakci nacistů a bohužel již záhy celý svět v hrůze vyslovoval jméno nacisty vypálené české vesnice LIDICE a osady LEŽÁKY. V rámci druhého vyhlášeného stanného práva poslali nacistické soudy na smrt na 1500 českých vlastenců, odbojářů a těch, kteří byli nařčeni ze schvalování atentátu. Ohlas atentátu a nacistické represe s tím spojené však přinesly i velké pozitivní výsledky. Prestiž našeho odboje ve světě stoupla, neboť tímto vrcholným činem byl deklarován hlavní cíl československé odbojové činnosti – porážka nacistického Německa a znovuobnovení svobodné Československé republiky v jejích předmnichovských hranicích. Atentát na R. Heydricha ukázal celému světu, že náš národ se nesmířil se ztrátou státní samostatnosti a nacistickou okupací. Navíc v žádné jiné okupované zemi se za druhé světové války tamním odbojářům nepodařilo uskutečnit odbojový čin srovnatelného významu a věhlasu.

Pod vlivem této události následně Churchillova vláda ve Velké Británii 5. srpna 1942 odvolala svůj podpis na mnichovské dohodě z roku 1938, která se stala začátkem konce demokratického prvorepublikového Československa. O necelé dva měsíce později – 29. září 1942 – také francouzská exilová vláda (Národní výbor) v čele s generálem Charlesem de Gaullem potvrdila mnichovskou dohodu za neplatnou od samotného počátku. A to jistě nebylo málo – neboť znovuobnovení Československé republiky na začátku války nebylo vůbec jisté, tím méně ve svých původních předmnichovských hranicích. Jak Mnichovská dohoda, tak i následná okupace a rozbití Československa se totiž udály ještě před vypuknutím druhé světové války, takže naše poválečná republika mohla být např. obnovena pouze ve své pomnichovské zmrzačené podobě, která již v období 1938 – 1939 prokázala jak z politického, tak i hospodářského hlediska svoji naprostou neživotaschopnost. Reálnou však mohla být i horší varianta – kdyby např. Adolf Hitler uzavřel se svými protivníky válečné příměří, zůstala by naše země zřejmě i nadále v područí nacistické okupace bez naděje na znovuobnovení svobody.

Ukázalo se, že svoboda nepřichází sama a žádný národ ji nemá předem zadarmo garantovanou. Pokud byla ztracena, mohou ji zpět přinést jen hrdinové – nejlepší synové národa, a to za cenu velikých obětí a s nasazením vlastních životů.


Autor: Mgr. Jan Jandl, historik, foto: VÚA-VHA a VHÚ Praha​​​​

Archív zpráv

2012

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

 

2011

01 / 02 / 03 / 04 / 05 / 06

07 / 08 / 09 / 10 / 11 / 12

 

2010

01 / 02 / 03 / 04 / 05 / 06

07 / 08 / 09 / 10 / 11 / 12

 

2009

Zprávy 2009​​

   
© 2018 Univerzita obrany | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Tweetujeme
  • Jsme na Facebooku
  • Webová alba Picasa
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube