Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
František Hanzlík prezentoval svou novou knihu

DOCENDO DISCIMUS

 

František Hanzlík prezentoval svou novou knihu

Středeční odpoledne 4. května 2011 patřilo na Univerzitě obrany prezentaci nové knihy akademického pracovníka Univerzity obrany docenta PhDr. Františka Hanzlíka, CSc., s názvem „Bez milosti a slitování“ s podtitulem „B. Reicin, fanatik rudého teroru“. Proběhla v Klubu UO za účasti děkana Fakulty ekonomiky a managementu plukovníka Ing. Vladana Holcnera, Ph.D., starosty MČ Brno Královo Pole Ing. Ivana Kopečného, vedoucího oddělení Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů komunizmu Mgr. Edvarda Kočvary, zástupců partnerských občanských sdružení, příslušníků a studentů školy.

Svou novou publikaci, která vznikla v rámci řešení výzkumného záměru Fakulty ekonomiky a managementu při řešení dílčího úkolu – perzekuce důstojnického sboru armády po únoru 1948 představil přítomným její autor. Přiznal, že nejtěžším bylo najít správný titul, což se nakonec podařilo. Upozornil na to, že knížka přináší dosud neznámá a nezveřejněná fakta ze zákulisí boje o moc v Československu, o zneužívání tajných služeb komunistickou stranou do února a nemilosrdně pak po únoru 1948, a pozadí politických procesů počátkem padesátých let.

Historiku Františku Hanzlíkovi se tak podařilo to, o čem mnozí badatelé sní. V průběhu dlouholetého studia archivních pramenů postupně objevil unikátní dokument komunistického režimu v Československu. Na jeho základě se v širším záběru doby věnuje tajemným a fámami opředeným osudům a činnostem Bedřicha Reicina (1911 – 1952), jednoho z hlavních aktérů komunistického převratu v únoru 1948 a skrytě jedné z nejmocnějších osob v poválečné ČSR. V letech 1945 – 1948 stál v čele nechvalně známé tajné služby, obávaného obranného zpravodajství, vojenské kontrarozvědky úzce spolupracující s tajnou Státní bezpečností. Do náhlého zatčení v únoru 1951 vykonával funkci náměstka ministra národní obrany. Vlastní soudruzi ho nesoudili za skutečné zločiny, jichž se dopustil a byl za ně zodpovědný (justiční vraždy, mučení, loupeže, provokace), ale v r. 1952 byl odsouzen a popraven ve vykonstruovaném politickém procesu s „protistátním spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského.

Knížka, kterou vydalo nakladatelství Ostrov, je výsledkem dlouholetého studia archivních pramenů doma i v zahraničí. Mnohé materiály byly získány i v průběhu přípravy dokumentárních televizních programů, které přinášely nové informace, ale také mnohé otázky. Publikace je snahou autora odpovědět alespoň na jejich část.

 

 

Na téma nové knihy s autorem     

Co vás motivovalo k napsání této knihy?

Dlouhodobě se zabývám problematikou působení vojenského obranného zpravodajství a ostatních tajných služeb v zápase o politickou moc v poválečném období (1945-1955). Bedřich Reicin stál v čele nechvalně známého obranného zpravodajství v armádě od ledna 1945 do podzimu 1948. Také později činnost obranného zpravodajství významně ovlivňoval z pozice náměstka ministra národní obrany pro kádrovou práci. Měl osobní výrazný podíl na perzekuci vojáků po únoru 1948. Jeho působení, především v období předmnichovské republiky, v období protektorátu až do jeho odchodu do SSSR v říjnu 1940 bylo zahaleno rouškou tajemství, stejně jako jeho úloha v poválečném období. Proto jsem se snažil získat fakta a informace o jeho skutečné úloze v uvedeném období.

 

Jak jste získal stěžejní a potřebné materiály?

V letech 1985-1992 jsem pracoval na dizertační práci – Formování důstojnického sboru československé armády v letech 1944-1948. Velmi často jsem se setkával se jménem Bedřich Reicin. Podklady pro knihu jsem získal systematickým studiem rozsáhlých archivních materiálů ve Vojenském historickém archivu, v Archivu bezpečnostních složek (dříve Archivu Ministerstva vnitra), v Národním archivu, ve Slovenském národním archivu v Bratislavě a v Archivu Čechů a Slováků v Chicagu. Důležitým zdrojem informací byly i podklady pro dokumentární pořady v České televizi, na jejichž natáčení jsem se podílel. Byly to např. pořady Šest dnů, které otřásly demokracií z r. 1998, B. Reicin člověk a moc z r. 2002 a desítka dalších dokumentů a diskusních pořadů. Jen při přípravě dokumentu k Reicinovi bylo natočeno více jako 18 hodin rozhovorů s pamětníky a s těmi, kteří jej osobně znali.

 

Setkal jste se při sbíraní informací ke knize s významnými osobnostmi?

Při psaní knihy jsem využil výsledky rozhovorů s pamětníky, které jsme realizovali při přípravě televizních dokumentů. Jednalo se o rozhovory s velmi zajímavými osobnostmi. Několikrát jsem měl možnost hovořit osobně např. s genmjr. doc. Ing. Oldřichem Kvapilem, CSc., arm. gen. Tomášem Sedláčkem, genmjr. Rudolfem Krzákem, genmjr.. Antonínem Špačkem. Vzhledem k tomu, že jsem členem Společnosti pro vědu a umění, která sdružuje významné osobnosti z oblasti vědy a umění, žijící v exilu, měl jsem možnost setkat se na světových kongresech i s pamětníky žijícími v zahraničí (v USA, v Kanadě a v Anglii) – gen. Milošem Knorrem, plk. Františkem Kaplanem, plk. Miloslavem Bittonem-Kratochvílem a s řadou dalších osobností. Jejich osobní svědectví, ale i dokumenty a fotografie, které jsem získal touto cestou, byly cenným zdrojem informací využitých v publikaci.

 

Máte  z těchto setkání nějakou perličku?

Při rozhovorech s pamětníky zaměřených na perzekuci vojáků po únoru 1948 jsem se setkal se členem Vojenské sekce Konfederace politických vězňů, bývalým příslušníkem 311. bombardovací perutě v Anglii, který byl v 50. letech vězněn a po roce 1989 rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Při rozhovorech mi sdělil, že byl od roku 1949 dlouhá léta vězněn a propuštěn z vězení až na amnestii prezidenta L. Svobody v květnu 1968. Při každé příležitosti vystupoval jako rozhodný antikomunista. Až několik roků po jeho smrti jsem v Národním archivu náhodně objevil materiály, ze kterých vyplývalo, že byl v roce 1949 a v roce 1968 opakovaně odsouzen na pouhých 6 měsíců vězení za pokus o ilegální opuštění republiky. Skutečně byl propuštěn na amnestii prezidenta republiky v květnu 1968, ale po uplynutí pěti měsíců jeho trestu. Od roku 1946 až do roku 1964 byl členem KSČ. Ze strany byl vyloučen v roce 1964 pro krádež na pracovišti. Uvedený příklad dokládá, že je třeba získaná fakta i informace pečlivě ověřovat z několika různých, na sobě nezávislých zdrojů, před jejich zveřejněním o což jsem se ve své publikaci snažil.

 

Jakou dobu jste trávil nad psaním knihy?

Pokud nepočítám přípravu podkladů, trvalo napsání rukopisu více než jeden rok. Původně byl rozsah rukopisu, dokumentů a fotografií značně rozsáhlejší, než je konečná verze knihy. S ohledem na výslednou cenu knihy musel být rukopis zkrácen a byly vypuštěny některé dokumenty a fotografie.

 

Jak byste motivoval čtenáře k přečtení vaší knihy?

Kniha není pouze o osobě B. Reicina. Přináší poznatky o složitosti doby, v níž Reicin žil a také svědectví o různém chování lidí, kteří zastávali významné pozice ve státě, v armádě, v tajných službách i v dalších institucích. Obsah knihy je až neskutečně nadčasový. V jiné historické době se setkáváme s jevy, které se vyskytují i v současnosti a které až příliš připomínají dění ze současnosti. Zneužívání funkcí k vlastnímu obohacování, tajné fondy, sledování politických protivníků, odposlechy telefonů i další praktiky neslučitelné s principy fungování demokratické společnosti se vyskytovaly zcela běžně v celém poválečném období. V každém případě dle mého názoru přináší obsah knihy poučení i pro současnost.

 

Chystáte se v budoucnu napsat další publikaci?

V souvislosti s osudem B. Reicina, který byl odsouzen jako člen „Protistátního spikleneckého centra Rudolfa Slánského“ k trestu smrti a popraven dne 3. prosince 1952 jsem měl možnost při studiu archivních pramenů blíže nahlédnout do zákulisí politických procesů z 50. let a do souvislostí perzekucí po únoru 1948. Jsem přesvědčen, že právě nevyřešené problémy, související s vývojem po únoru 1948 dodnes rozdělují naši společnost. Proto bych se chtěl v budoucnu věnovat problematice zákulisí politických procesů v 50. letech, snahám o rehabilitaci nezákonně postižených a důsledkům nedůsledně provedených rehabilitací pro současnost.

 

Autor: Zdeňka Dubová, rozhovor: Jiřina Polcrová

Archív zpráv

2012

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

 

2011

01 / 02 / 03 / 04 / 05 / 06

07 / 08 / 09 / 10 / 11 / 12

 

2010

01 / 02 / 03 / 04 / 05 / 06

07 / 08 / 09 / 10 / 11 / 12

 

2009

Zprávy 2009​

   
© 2019 Univerzita obrany v Brně | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Tweetujeme
  • Jsme na Facebooku
  • Webová alba Picasa
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube
  • Videokanál Univerzity obrany na Youtube