Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu
Historie Univerzity obrany

DOCENDO DISCIMUS

 

Historie Univerzity obrany

 

Na počátku 21. století proběhla zásadní transformace českých ozbrojených sil. Změny souvisely s institucionálním završením procesu zapojování českého státu do struktur Západu. Rámce tohoto přerodu představují vstup do Organizace Severoatlantické smlouvy 12. března 1999 a do Evropské unie 1. května 2004. Potřebu reformy podnítily nejen společenské a technologické změny, ale i fakt, že západní země byly od devadesátých let, kdy proběhla válka v Perském zálivu, a zejména od počátku 21. století v souvislosti s válkou proti terorismu, vtaženy do řady „asymetrických“ konfliktů. Požadavkem doby se stala malá, ale mobilní a vysoce kvalifikovaná armáda. Spolu s profesionalizací Armády České republiky, realizované k 1. lednu 2005, bylo rozhodnuto o přetvoření stávajícího vojenského vysokého školství. Dne 1. září 2004 vznikla Univerzita obrany.

Nutnost reorganizace vojenského školství byla na Ministerstvu obrany reflektována již od počátku devadesátých let, ale výsledek práce několika komisí zůstával nevyužit. Tato skutečnost pregnantně dokumentuje nezájem, který projevovaly nejen vedoucí složky státu, ale i společnost vůči armádě. Situace se změnila na jaře 2001. Tehdy nastoupil do čela resortu obrany Jaroslav Tvrdík. Jím jmenovaná komise již v červenci téhož roku rozpracovala návrh reformy školství, který byl vtělen do dokumentu Reorganizace vojenského školství. Podle něj měla být utvořena jediná vysoká škola, která se oproti některým jiným představám měla řídit zákonem o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.). To znamenalo, že budoucí škola měla být institucí univerzitního typu, čímž získala nárok na vnitřní samosprávu, oproti veřejným univerzitám však v poněkud omezené formě.

Stručný zákon o zřízení Univerzity obrany, který měl pouze šest odstavců, zakládal novou univerzitu k 1. září 2004. Ta vznikla splynutím tří institucí, Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, Vojenské akademie v Brně a Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové. Tímto okamžikem zůstala v České republice pouze jediná vojenská vysoká škola. Každá ze zaniklých škol byla přitom transformována v jednu z fakult, což ale ve svém důsledku znamenalo zrušení Fakulty velitelské a štábní brněnské akademie. Tím, že Univerzita obrany vznikla jako nástupnická organizace, převzala po zaniklých školách studenty a pedagogy i veškeré studijní a akreditační náležitosti v nezměněné podobě. Fakultami univerzity se staly Fakulta ekonomiky a managementu (FEM), Fakulta vojenských technologií (FVT), které sídlí v Brně, a královéhradecká Fakulta vojenského zdravotnictví (FVZ). Každá z nich současně obdržela vlastní znak, který je variací znaku univerzitního. První dvě fakulty mají na štítě meč nad rozloženou knihou, znak lékařské fakulty vychází ze starořecké symboliky, v níž je Aeskulapova hůl nahrazena mečem.

Sídlem nově zřízené Univerzity obrany se stalo Brno, konkrétně budova na Kounicově ulici, jež svým charakteristickým konkávním tvarem získala již v minulosti přezdívku „rohlík“. Volba nebyla náhodná, už od roku 1951 se v ní nacházela Vojenská technická akademie, předchůdce Vojenské akademie. V současnosti má na této adrese sídlo jak rektorát Univerzity obrany, tak dvě její fakulty.

Činnost Univerzity obrany byla zahájena slavnostní inaugurací za účasti nejvyšších představitelů resortu a armády, mj. i ministra obrany, spojenou s nástupem studentů a zaměstnanců školy v pátek 8. října 2004. Zastávat funkci prvního rektora-velitele byl ministrem obrany pověřen plk. doc. Ing. František Vojkovský, CSc., bývalý rektor Vojenské akademie v Brně. Zástupcem rektora pro vojenskou činnost byl jmenován plk. Josef Trojan. Prorektorský sbor tvořili brig. gen. prof. Ing. Rudolf Urban, CSc., plk. doc. Ing. Alexander Sikora, CSc., pplk. doc. Ing. Luděk Lukáš, CSc., a mjr. doc. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D., (vzápětí vystřídán prof. Alešem Macelou) a kvestorem se stal plk. Ing. Jiří Durec. Výjimečná doba koncentrovala do rukou rektora značnou pravomoc. Vzhledem k neexistenci všech obligátních orgánů univerzity byl rektor pověřen výkonem funkce akademického senátu a vědecké rady.

Etapu výstavby univerzity zakončilo zvolení samosprávného orgánu celé instituce a volba vedení univerzity. Volby do Akademického senátu Univerzity obrany proběhly v únoru a v březnu 2005. Ve čtyřech volebních obvodech, tj. na třech fakultách a v ostatních součástech Univerzity obrany, které dohromady tvořily vlastní obvod, bylo řádně zvoleno 27 senátorů; z nich 18 reprezentovalo akademické pracovníky a 9 studenty. Na ustavující schůzi pořádané 4. dubna 2005 byl předsedou senátu zvolen prof. RNDr. Zdeněk Zemánek, CSc., místopředsedy se stali plk. prof. MUDr. Jiří Kassa, CSc., a pplk. doc. Ing. Miloš Andrle, CSc. Několik dní nato, 29. dubna 2005, byl univerzitě slavnostně propůjčen bojový prapor, který jejím představitelům předal vrchní velitel ozbrojených sil a prezident České republiky Václav Klaus.

Zvolený senát posléze přistoupil k volbě rektora. Senátoři volili ze dvou kandidátů. Prvním byl stávající rektor brig. gen. František Vojkovský a druhým brig. gen. Rudolf Urban. V pátek 13. června 2005 zvolil senát poměrem 10 : 17 Rudolfa Urbana; ten byl o měsíc později jmenován prezidentem České republiky a 1. srpna nastoupil výkon své funkce. Na inauguračním projevu v listopadu téhož roku shrnul úkoly univerzity: „[…] náš absolvent pracuje v prostředí, kde často bude rozhodovat o hodnotách nejvyšších, o hodnotách, kterými je samotný lidský život.“ Dále uvedl, že tento zodpovědný a nesnadný přístup se netýká pouze výkonu profese, ale je celoživotním posláním. „Chceme vychovávat profesionály, kteří ctí a uznávají tradiční vojenské hodnoty, jako jsou čest, hrdost, odvaha, spravedlivost a loajalita, nejenom v době, kdy jsou ve služebním poměru, ale jako osobnostní hodnoty ve svém životě. V tom spočívá zvláštnost a jedinečnost námi připravovaných a vzdělávaných vojenských profesionálů.“

Poté byli do svých funkcí uvedeni i noví prorektoři univerzity. Jimi se stali plk. prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., prof. Zdeněk Zemánek, mjr. doc. Jan Österreicher (v únoru 2007 nahrazen doc. Janem Kohoutem) a plk. Ing. Miloslav Vácha. Poslední z chybějících orgánů univerzity, Vědecká rada, byla jmenována 22. listopadu 2005; v jejích řadách zasedlo čtyřicet akademiků.

Nejvyšším orgánem samosprávy univerzity je akademický senát, který je volen na tříleté funkční období. V jeho čele stojí pětičlenné předsednictvo, tzn. že každý jeho člen reprezentuje jeden volební obvod, respektive studentskou samosprávu. Protože se prof. Zdeněk Zemánek stal prorektorem, novým předsedou senátu byl 6. října 2005 zvolen jeho dosavadní místopředseda plk. Jiří Kassa z královéhradecké fakulty. Profesor MUDr. Jiří Kassa, CSc., vykonává funkci předsedy akademického senátu i v současné době.

V květnu 2008 obhájil dosavadní rektor brig. gen. R. Urban, jako jediný kandidát, svůj post; obdržel 24 z 25 hlasů. Jeho prorektory se následně stali plk. prof. B. Přikryl a prof. Z. Zemánek a nově dále plk. doc. Martin Macko a plk. Ing. Jaroslav Průcha. Před uplynutím nyní již čtyřletého funkčního období rektora, neboť mezitím vstoupila v platnost novela zákona o vysokých školách, začaly přípravy dalších voleb. V lednu a únoru 2012 byly navrženi dva kandidáti na tuto funkci. Plk. prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc., děkan FVT, kandidaturu odmítl, akademickému senátu proto připadla úloha pouze přijmout, nebo odmítnout druhého z kandidátů, plk. prof. Bohuslava Přikryla. Rozhodnutí bylo víceméně jednomyslné, z 25 přítomných pouze jeden senátor hlasoval proti. Na podzim pak rektor navrhl jmenovat čtyři nové prorektory. Vyjma prof. Z. Zemánka a plk. prof. M. Macka se jednalo o plk. gšt. Ing. Miloslava Bauera, Ph.D., přičemž nově utvořený post prorektora pro marketing a vnější vztahy obsadil prof. R. Urban. 

V současné době jsou ve vedení univerzity tito funkcionáři: rektor-velitel brigádní generál prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., prorektor pro rozvoj a internacionalizaci plukovník Ing. Luděk Jedlička, Ph.D., prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů doc. RNDr. Marek Sedlačík, Ph.D., prorektor pro vědeckou a expertní činnost plukovník doc. Ing. Zdeněk Pokorný, Ph.D., prorektor pro kvalitu doc. Ing. Jakub Odehnal, Ph.D., zástupce rektora – kvestor Ing. Pavel Novotný a zástupce rektora plukovník gšt. Ing. Alois Matýzka.

Součástí Univerzity obrany byly v září 2004 tři ústavy − Ústav operačně taktických studií, Ústav strategických studií a vyškovský Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení. První dva jmenované byly k 31. srpnu 2008 sloučeny v Ústav strategických a obranných studií, který byl od začátku roku 2010 přetvořen na Katedru celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a managementu. Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení přešel do podřízenosti prorektora pro vědeckou a expertní činnost. Strukturu univerzity v současnosti doplňují tři centra s celouniverzitní působností. Prvním je Centrum jazykového vzdělávání, které bylo ustaveno 1. září 2006 a jež zabezpečuje vyjma angličtiny výuku tří dalších cizích jazyků a češtiny pro studenty ze zahraničí. Dalším je Centrum tělesné výchovy a sportu, jež dbá o výuku tělesné výchovy a o řadu dalších tělocvičných a sportovních aktivit, mezi jinými i kurz přežití. Nakonec v roce 2012 bylo zřízeno Centrum bezpečnostních a vojenskostrategických studií, které je v podřízenosti prorektora pro vzdělávání a záležitosti studentů a jež plní vědecko-výzkumné úkoly na poli analýzy bezpečnostní politiky a vojenské strategie.

Univerzita obrany vznikla primárně jako instituce určená k výchově a vzdělávání vojenských profesionálů. Tento cíl nepouští ze zřetele, a to i navzdory tomu, že zájem o studium na vojenské univerzitě projevuje stále více nevojáků.

Oproti civilním školám se Univerzita obrany liší tím, že studenti-vojáci jsou ve služebním poměru a vztahuje se na ně zákon o vojácích z povolání (č. 221/1999 Sb.). To s sebou nese jak řadu benefitů, především pravidelný plat, bezplatné ubytování a ošacení, tak rovněž povinnosti. Mimo pevné pracovní doby se jedná o specifickou organizaci studijního roku. Po přijetí ke studiu vojáci absolvují osmitýdenní základní přípravu, která začíná o prázdninách před zahájením akademického roku a koná se ve vojenském výcvikovém prostoru Březina; kurz organizuje Velitelství výcviku − Vojenská akademie ve Vyškově a jeho účelem je naučit nováčky nejdůležitějším činnostem potřebným k přežití a v boji. Vojenští studenti nicméně musí počítat s tím, že i jejich další prázdniny budou kratší. Jejich povinností je totiž každoročně absolvovat Přípravu v poli, která obnáší mimo jiné i komplexní taktická zaměstnání. Vyjma studijních povinností je nedílnou součástí vzdělávání na Univerzitě obrany důraz kladený na vojenskou tradici. Koneckonců účelem studia je formovat budoucího důstojníka nejen ve specifické odborné přípravě, ale též v úctě k hodnotám společnosti. Nový akademický rok proto začíná slavnostním nástupem školy, který se pak opakuje při příležitostech dne vzniku samostatného státu a Dne ozbrojených sil České republiky.

Důraz na fyzickou stránku výchovy, a nejen na ni, se odráží již ve faktu, že součástí přijímacích zkoušek je test fyzické zdatnosti. Během školního roku je prohlubována v hodinách tělesné přípravy a v Kurzu speciální tělesné přípravy. Kromě toho se studenti účastní celé řady cvičení, jež se často konají za hranicemi státu. Jejich účelem je zkvalitnit odbornou stránku profesní přípravy. Z pravidelně organizovaných akcí jmenujme kupříkladu mezinárodní cvičení Air Shield a Fourlog. Snad nejprestižnější aktivitou je už od roku 1994 vytrvalostní závod Winter Survival, který pořádá univerzita spolu s Generálním štábem Armády České republiky. Jedná se o čtyřdenní soutěž tříčlenných družstev, která plní úkoly vojenských hlídek v zimním horském terénu Hrubého Jeseníku.

Počet studentů Univerzity obrany prochází vývojem. V okamžiku vzniku měla 1 974 studentů, z nichž 933 studovalo na FVT, 843 na FEM a 198 na FVZ. V současné době univerzitu navštěvuje každoročně v akreditovaných studijních programech kolem 1800 studentů. 

Univerzita obrany je určena i pro vzdělávání zaměstnanců resortu obrany. Kromě zaměstnanců samotné vysoké školy se jedná o příslušníky vyškovského Velitelství výcviku − Vojenské akademie, Vojenské policie, zaměstnance ministerstva a především o příslušníky Armády České republiky. O jejich zájmu svědčí fakt, že se tohoto typu vzdělávání každoročně účastní více osob, než kolik má univerzita studentů. Do programu celoživotního vzdělávání se v roce 2005 zapojilo 2 162 osob a v roce 2012 jen o něco méně, celkem 1 939. Mezi vyhledávané kurzy patří především Kurz Generálního štábu a Kurz vyšších důstojníků. Vyučuje se v nich především problematika bezpečnostní a obranné politiky, vojenského umění a strategického řízení.

Univerzita se snaží být ve svých intencích i institucí vědecko-výzkumnou, přičemž každá z fakult, respektive center má vlastní specializaci. Nejviditelnějším dokladem výzkumné činnosti a jejích výsledků je pět odborných periodik, která Univerzita obrany, respektive její součásti, vydává. Nejstarším z nich jsou Military Medical Science Letters, jejichž první číslo vyšlo již v roce 1925 a nyní vycházejí v anglickém jazyce. Od roku 2001 vychází pololetník Obrana a strategie, který se zaměřuje na oblast bezpečnosti, strategie a mezinárodní vztahy. Od roku 2006 dvakrát ročně vychází časopis Advances in Military Technology, jenž se věnuje teoretickým úvahám a praktickým inovacím v rámci vojenských a bezpečnostních technologií. Nejmladším je časopis Ekonomika a management, jenž se zaměřuje na oblast ekonomiky obrany státu a vojenského managementu. V polovině roku 2013 se univerzita ujala vydávání teoretického čtvrtletníku Vojenské rozhledy s více než padesátiletou tradicí.

Výukou, vědou a výzkumem se nicméně činnost zaměstnanců Univerzity obrany nevyčerpává. Služební povinnosti zavádějí její příslušníky často do zahraničí, například do Vojenského štábu Evropské unie v Bruselu nebo do některých mezinárodních misí, ať už se jednalo například o službu v polní nemocnici v Afghánistánu nebo v jednotkách EUFOR v Bosně a Hercegovině. Ve spolupráci s NATO podporuje univerzita rozvoj vojenského školství v řadě zemí, např. v Srbsku, a dále v zemích bývalého Sovětského svazu, konkrétně v Arménii, Ázerbájdžánu a Moldavsku. Kromě toho se příslušníci univerzity několikrát osvědčili i během likvidací následků povodní v České republice.

Od roku 2007, kdy získala Univerzita obrany Erasmus University Charter, je zapojena do mezinárodního programu výměnných pobytů studentů a akademických pracovníků. Nejtěsnější spolupráce existuje mezi zeměmi středoevropského prostoru. Možnost výměnných pobytů byla od roku 2013 rozšířena o vysílání studentů na zahraniční praxe získáním certifikátu Extended Erasmus University Charter. Kvalita těchto aktivit byla oceněna udělením certifikátu Diploma Supplement Label Univerzitě obrany v roce 2013. Mimoto však na základě bilaterálních smluv spolupracuje s řadou vojenských univerzit, především s prestižní Saint-Cyr ve Francii, Univerzitou obrany v Bělehradu a německou Vojenskou lékařskou akademií. Úzká, i když jednostranná spolupráce existuje od roku 2008 i s vietnamskou Vojenskou technickou akademií, která na univerzitu pravidelně vysílá několik svých studentů.

Univerzita obrany se soustavně reprezentuje na celé řadě akcí, kde představuje projekty výzkumů, záměry i dosažené výsledky. Z těch nejvýznamnějších je třeba na prvním místě zmínit IDET, tj. Mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky, který se koná na brněnském výstavišti. Každým rokem je univerzita přítomna na Dnech NATO v Ostravě, Dni pozemního vojska Bahna, Dni sil podpory Cihelna nebo Tankovém dni v Lešanech. Stěžejní marketingovou akcí pro Univerzitu obrany je její účast na veletrhu vzdělávání Gaudeamus v Brně a také v Praze.

O nejvýznamnějších událostech a výsledcích informují Listy Univerzity obrany, jež v současné době představují tištěný zpravodajský čtvrtletník.

Při univerzitě existuje, obdobně jako u většiny státních institucí, odborová organizace. Nová reorganizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády vešla v platnost okamžikem ustavení univerzity, tj. 1. září 2004. Vyškovská základní organizace byla zrušena a nově utvořená součást českomoravského svazu, která působila při Univerzitě obrany, byla rozdělena do dvou organizací, tj. brněnské a královéhradecké. Organizace v Brně přitom v okamžiku svého vzniku představovala největší odborovou organizaci v rámci Ministerstva obrany. V čele univerzitní základní organizace stál nejdříve doc. Jiří Hanák, později doc. Šárka Sobotková a nyní je předsedkyní Mgr. Iva Taušová.

Univerzita obrany je současně garantem a ochráncem státní a vojenské tradice. V tomto směru plní svou povinnost nejen pravidelnými připomínkovými akcemi, ale i rozšiřováním povědomí o minulosti a získáváním nových poznatků. Za účelem podpory vojenské tradice spolupracuje univerzita s celou řadou občanských spolků a veteránských organizací, respektive s jejich příslušnými odbočkami. Takto UO spolupracuje s deseti spolky; těmi jsou Československá obec legionářská, Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení válečných veteránů, Společnost Ludvíka Svobody, Svaz letců ČR, Svaz pomocných technických praporů ČR – Vojenských táborů nucených prací, Vojenská sekce Konfederace politických vězňů a Vojenské sdružení rehabilitovaných ČR, ale také Klub vojenských důchodců při UO a Klub výsadkových veteránů Jana Kubiše Brno.

Kromě toho, že při univerzitě existuje celá řada kulturních souborů, především tanečních, folklórních a hudebních, je pozornost věnována i duchovní péči. O tu se v rámci Duchovní služby AČR stará vojenský kaplan Univerzity obrany.

  

Autor: Aleš Binar

Za obsah stránky odpovídá Pavel Pazdera
   
© 2019 Univerzita obrany v Brně | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Jsme na Facebooku
  • Instagram
  • Webová alba Picasa
  • Tweetujeme
  • Tweetujeme