Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

Winter Survival
Univerzita obrany

Ohlédnutí

military endurance polyathlon

 

​WINTER SURVIVAL 2013 - několik porcí extrému 

  Tady nestačí být jen dobrým lyžařem, lezcem, střelcem nebo vytrvalcem. Kdo chce s kamarády uspět v tomto závodě, musí v sobě mít i něco navíc. Těžko přesně říct co? Ale pokud vám to schází, na trati to zjistíte spolehlivě. 

 Je těsně před půl čtvrtou odpoledne dvacátého osmého ledna a pod chatou Horské služby v lyžařském středisku Ovčárna pod Pradědem nervózně podupává s lyžemi na nohou sedmapadesát závodníků. Nejprestižnější armádní závod v zimním přírodním víceboji začne za několik sekund psát svou další kapitolu, a to devatenáctou. Soutěž pořádá Generální štáb AČR a Univerzita obrany.

  

ZAHŘÍVACÍ KOLO 

  V první soutěžní etapě čeká vojáky z šesti evropských zemí zrychlený přesun v horském terénu, jehož součástí je běh na běžkách do vrchu, a to z Velkého Václaváku na Praděd, a následně sjezd z Pradědu po turistické cestě k chatě Barborka. V této hodnocené disciplíně si nejlépe vedou příslušníci Základny munice Týniště nad Orlicí, následováni vojáky ze 73. tankového praporu Přáslavice a příslušníky Vojenské policie.

  V podvečer vojáci absolvují u vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem slavnostní zahajovací ceremoniál tohoto mezinárodního Mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival 2013 a oheň mistrovství na něm zapaluje první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Miroslav Žižka. „Budete muset prokázat nejen vysokou úroveň schopností a dovedností z oblasti speciální přípravy, ale také pevnou osobní vůli a smysl pro kolektivní spolupráci. I když zvítězit může jen jeden tým, všechna družstva, která dojdou do cíle, se mohou právem cítit vítězi,“ říká na nástupu generál Žižka a vojákům přeje hodně sportovního štěstí.

  

ZACHRÁNIT PARAGÁNA JE OŘÍŠEK 

  Jestliže si armádní víceboj Winter Survival za dobu své existence vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva a půl dne musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes šedesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravují učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany.

  Druhý den extrémního závodu se tedy už od rána nese v duchu náročného pochodu přes hřebeny Hrubého Jeseníku a aktivit podobných bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin v zasněženém horském terénu. Při tom nesmírně důležitá je dobrá orientace v členitém terénu. Na trati závodu vojáky čekají speciální lezecké disciplíny na skalách a v korunách stromů, překonání vodního toku a umělých překážek, orientační běh, střelba ze samopalu, hod granátem na cíl, záchrana parašutisty zachyceného na stromech, přeprava raněného vojáka a dvě nouzová přespání v lese.

  K nejtěžším disciplínám vytrvalostní etapy patří například stanoviště nazvané „Výsadkář“ s prvky vojenského lezení. Nedaleko Videlského sedla je pořadateli závodu pro vojáky připravena zkouška z lezeckých dovedností a rychlého rozhodování jak nejlépe splnit úkol. Zadáním hlídek je do osmi minut bezpečně sundat visícího parašutistu zachyceného na vysokých stromech na zem a přesunout ho do vyznačeného prostoru. 

  „Už ho odřízni! Není čas,“ rozléhá se lesem, když se jeden ze závodníků točí na laně nad „bezvládným tělem“ mezi stromy. Ukazuje se, že to není tak jednoduché. V časovém limitu osmi minut se to daří jen necelé polovině týmů.

  Dva členové družstva musí nejprve každý na jedné straně vyšplhat vysoko do koruny stromu a natáhnout nad výsadkářem lano. Skialpové boty na zmrzlém kmeni kloužou. Jeden se pak po laně spustí k výsadkáři. Zbylí dva ho na zemi jistí. Zachránce nejprve uváže tělo k sobě a teprve pak smí sáhnout po noži, aby výsadkáře uvolnil a pomalu a bezpečně se s ním spustil na zem.

  A jak tuto disciplínu hodnotí závodníci. „Tento úkol se nám podařilo zvládnout za tři minuty,“ říká kapitán Michal Pech z favorizovaného družstva Základny munice Týniště nad Orlicí a jeho kolega nadpraporčík Milan Menzel dodává: „Důležité především je splnění úkolu si pořádně promyslet. Na způsobu jeho řešení jsme se dohodli asi před hodinou cestou sem.“

  

POČASÍ PROVĚŘUJE 

  Ještě překontrolovat výstroj, vyčíst z mapy správný směr a putování může pokračovat. Další kilometry neprostupným terénem až na místo, kde musí přečkat noc. Tam se první týmy dostávají kolem páté odpoledne. Stany nejsou povoleny a závodníci si budují ve sněhu polozáhraby a provizorní přístřešky. Připravují si jídlo, doplňují tekutiny a jdou spát. Tříčlenné vojenské týmy usínají s vědomím, že do cíle to mají ještě daleko a další nocleh stráví také na sněhu. Alespoň že teploměr tentokrát mají na své straně.

  Jindy krutý mráz v Jeseníkách střídá obleva doprovázená hustým sněžením a deštěm. Sníh se z prašanu mění v nepříjemnou břečku. „Když mrzne, je to super. Člověk aspoň ráno vstává suchý. Teď jsme měli ráno všechno mokré,“ popisuje soutěžící z družstva Univerzity obrany.  

  „Letošní ročník je velmi obtížný, a to především díky zdlouhavým přesunům v rozbředlém sněhu a také kvůli proměnlivému počasí, které vojáky pořádně prověřuje. Vlhké klima znamená nepohodu při přespání v lese. Vlhko je horší než suchá zima,“ hodnotí závod hlavní rozhodčí Jan Migdau.

  Vojáci se na lyžích místy spíše brodí sněhovou břečkou, než jedou. Pod skálu, u které je připravena asi nejnáročnější disciplína čtyřdenního vysilujícího závodu, doráží jedno z družstev. Vojáci sundávají lyže a mimořádně kluzkým terénem vystupují na horu. „Zatím se nám moc nedaří, na bednu to nevypadá,“ konstatuje desátník Ladislav Sás z tria reprezentující 73. tankový prapor v Přáslavicích, který se loni umístil na třetí příčce.

  

PAVUČINA 

  Disciplína „Pavučina“ má příhodný název. Mezi vysokými stromy je ve výšce zhruba 30 metrů nad zemí z horolezeckých lan opravdu upletena pavučina. Všichni členové družstva musí nejprve překonat napříč zavěšenou kládu vedoucí ze skalní terasy k pavučině. Druhou překážkou je vodorovná lanová síť – pavučina, na které jsou zavěšeny tři kartičky s postupovými indiciemi. Kartičky sbírají buď všichni tři z týmu, nebo jen jeden a ostatní čekají na okraji pavoučí sítě. V časovém limitu dvanácti minut se to daří většině týmů.

  „Nejde jen o to zvládnout úkol co nejrychleji za každou cenu, ale popřemýšlet a zvolit vhodné řešení. Letos nabízejí úkoly více variant řešení a správným rozhodnutím mohou družstva hodně získat,“ vysvětluje rozhodčí závodu podplukovník David Ullrich.

  „Líbí se nám, že je soutěž velmi variabilní a vyžaduje hodně dovedností. U nás podobné závody mají každý rok stejné disciplíny, což je pro vojáky jednodušší se na ně připravit. Zde je to vždy jiné. I když naši předchůdci zde vítězili, my takové ambice nemáme. Chceme jen závod dokončit a také získat zkušenosti,“ říká lídr rakouského družstva nadporučík Georg Schiener z 6. horské brigády v Absamu.

  Letos má Winter Survival historicky největší účast vojáků ze zahraničí. Přijelo celkem sedm družstev. Jde o příslušníky německých a rakouských speciálních horských jednotek, belgického praporu Commandos a studenty vojenských akademií z Vroclavi a Liptovského Mikuláše.    

  Během dne jsou vojáci postaveni před další úkoly, například orientační běh v lese nebo po dojezdu do cíle v osadě Bílý potok překonání vodního toku. Zde univerzitní tělocvikáři mají pro unavené vojáky opět disciplínu vyžadující volbu správné strategie. Zadáním je překonat vodní tok „sochou nohou“. Přitom je nutné dostat na druhý břeh bez namočení batohy a raněného vojáka-figuranta upoutaného na nosítkách.

   

STUDENTI Z HRADECKÉ FAKULTY JSOU DRUZÍ 

  O nic jednodušší to družstva nemají ani během finálového střeleckého souboje nad nevelkým Vrbnem pod Pradědem. V této soutěžní disciplíně jde především o střeleckou dovednost a také o štěstí.

  Ranní slunce se pozvolna opírá do polí, na kterých se ještě blyští poslední zbytky zledovatělého sněhu. Na horizontu se objevují tři postavy se zbraněmi. Rozvážně se pouští dolů do údolí. Mají se dostat na druhou stranu pole. Když jsou už skoro v polovině, překvapí je silná palba z nedalekého lesa. „Za ten val, za ten val,“ křičí jeden z mužů a opětuje střelbu. Vojáci se kryjí za hliněným náspem.

  „Jdeme!“ Ještě několikrát vystřelí a pak se rozběhnou přes louku. V tom jeden z nich dostává zásah. Naštěstí se neskácí k zemi. Jen zvedá ruce na znamení, že je vyřazen.

  Tříčlenné týmy vyzbrojené starými samopaly vzor 58 musejí v časovém limitu projít asi půlkilometrovou trasu a čelit útoku nepřátel. Úkolem závodníků je vyřadit z boje co možná největší počet útočníků se zbraněmi i bez nich a přitom nebýt sami zasaženi. A hlavní roli v této disciplíně sehrává taktický soubojový simulátor MILES.

  Soupeřské střelecké cvičení ale už nemůže sebrat vítězství týmu z Muniční základny Týniště nad Orlicí. Družstvo ve složení kapitán Michal Pech, nadpraporčík Milan Menzel a nadrotmistr Miroslav Šroler obhajuje prvenství z loňského mistrovství Winter Survival.

  Po litém boji o pozice na druhém a třetím místě stříbrné medaile získávají rotný Václav Mařák, četař Pavel Smejkal a desátník Richard Dvořák z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Bronz zaslouženě mají kapitán Zdeněk Střeštík, kapitán Karel Raděj a poručík Michal Škobrtal z Vojenské policie. Přitom vysokoškoláci předčí vojenské policisty jen o dva body.

  „Doufali jsme, že se umístíme alespoň v první desítce. Ale že budeme druzí, jsme si nepředstavovali. Spolu jsme absolvovali řadu lezeckých aktivit doma i v zahraničí a věnujeme se přírodním survivalům,“ říká s radostí v hlase četař Pavel Smejkal hradecké fakulty Univerzity obrany.

  Nejúspěšnějším týmům poháry a ceny na slavnostním ceremoniálu pak předávají náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel, náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, rektor-velitel Univerzity obrany plukovník Bohuslav Přikryl a další představitelé generálního štábu a české armády.

  

ZDAŘILÝ ZÁVOD 

  K překvapení pořadatelů letos dokončila závod drtivá většina z devatenácti týmů. Odstoupila pouze dvě družstva – příslušníci 2. praporu Commandos z belgického Flawinne a 131. dělostřeleckého oddílu z Jinců. Vloni nástrahy závodu zvládla jen necelá polovina týmů.

  Lví podíl na uspořádání soutěže Winter Survival 2013 měla Univerzita obrany. Podle ohlasů a hodnocení zejména zahraničních účastníků se závod vydařil. Víc jak půlroční příprava se tak zúročila. Ke zdárnému průběhu této sportovní akce, která spoluvytváří kredit AČR nejen doma, ale i v zahraničí, významnou měrou přispěli především příslušníci Centra tělesné výchovy a sportu UO, dále pracovníci odboru logistiky UO, oddělení vnějších vztahů UO, Centra simulačních a trenažérových technologií Brno, Vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem, spojaři z olomouckého Velitelství společných sil, odborníci z Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu Dobruška, vybraní studenti a pracovníci UO.

  Tíha mravenčí práce pak ležela na organizačním štábu pod vedením zástupce rektora UO plukovníka gšt. Ing. Josefa Trojana, který už dnes přemýšlí nad tím, jak udělat jubilejní 20. ročník ještě dokonalejším. Vždyť jde o událost dávající našemu armádnímu sportu novou dimenzi a Univerzitě obrany možnost skvělé prezentace. 

Za obsah stránky odpovídá Vladimír Šidla
   
© 2021 Univerzita obrany | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Jsme na Facebooku
  • Instagram
  • Webová alba Picasa
  • Tweetujeme
  • Tweetujeme