Přeskočit příkazy pásu karet
Přejít k hlavnímu obsahu

Winter Survival
Univerzita obrany v Brně

Ohlednutí

military endurance polyathlon

 

 

Vítězem je každý, kdo závod dokončí

Hrubý Jeseník, drsný ale krásný. A právě ten se již několik let stává dějištěm mezinárodního mistrovství české armády v zimním přírodním víceboji. Většina zasvěcených ví, že se jedná o známý armádní Winter Survival. Je to závod, ale hlavně je to test – test schopnosti přežít. V dovednostech, jak přežít v zimě v horách, na přelomu ledna a února v Jeseníkách změřilo své síly dvacet armádních týmů z Belgie, Německa, Polska a České republiky.

Winter ​Survival 2011 se jel ve dnech 31. ledna až 3. února a Univerzita obrany spolu s Generálním štábem AČR již posedmnácté zorganizovala tuto mezinárodní soutěž jako cvičení simulující činnost vojenských hlídek v zimním horském terénu. Takže závod zahrnoval nejen adrenalinové „outdoorové“ disciplíny sportovního charakteru, ale také aktivity podobné bojovým činnostem jednotlivce a malých skupin. 

 

NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH 

V současné době je ze strany domácích družstev o soutěž tak velký zájem, že musela operační velitelství uspořádat výběrová předkola. Každého, komu se nepodařilo kvalifikovat, to velice mrzelo. Nakonec se ale nad stanovený limit soutěžních směrů podařilo zařadit do závodu družstvo roty aktivních záloh z Krajského vojenského velitelství Plzeň. Jejich účast ocenil i první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR brigádní generál Miroslav Žižka při zahajovacím ceremoniálu mistrovství na Ovčárně pod Pradědem. 

Survival musí mít výběrový charakter. Maximálně se ho totiž může účastnit dvacet družstev, patnáct z české armády a pět ze zahraničí. Letos přijely dva polské týmy a jeden belgický a německý. Z Armády České republiky se mezi vyvolené dostali příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce, 71. mechanizovaného praporu z Hranic, 73. tankového praporu z Přáslavic, 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou, 24. základny dopravního letectva z Prahy-Kbel, 141. zásobovacího praporu z Pardubic, Samostatné záchranné roty z Olomouce, Velitelství společných sil AČR, Základny munice z Týniště nad Orlicí, Distribučního centra z Pardubic, Univerzity obrany (3 družstva), Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha (2 družstva) a Vojenské policie z Prahy. Nominovali se nejlepší z nejlepších. A ti dostali příležitost uplatnit své zkušenosti z výcviku a speciální tělesné přípravy.

Winter Survival je moře adrenalinu a velká výzva uspět mezi nejlepšími. „Přijeli jsme si to užít, máme natrénováno,“ proklamují pardubičtí logistikové s tím, že jde o unikátní možnost dokázat si, co všechno lidský organismus zvládne.


TEST PŘEŽITÍ

Zatímco první den závodu byl věnován sjezdovému lyžování – paralelní slalom, přesunům v horském terénu a nočnímu závodu ve sběru indicií, následná dvoudenní vytrvalostně technická etapa pořádně zamíchala kartami. Přes šedesát kilometrů přesunu v náročném horském terénu umocňovalo zdolávání skalních útvarů a umělých překážek, překonávání říčních roklí, absolvování biatlonového závodu na sněžnicích a dráhy bojovníka, přeprava „raněného“ ze skály, další přespání v lese a plnění praktických úkolů spojených se zkouškou psychické odolnosti.

„Chleba se láme po první části této dvoudenní etapy. Když přečkají po vyčerpávajícím dni v pohodě i další noc ve sněhu, závod většinou dokončí,“ konstatuje hlavní rozhodčí závodu podplukovník David Ullrich. Podle něj ovšem někteří nevydrží psychicky. To když si uvědomí, že mají za sebou celý den putování s dvacetikilovou výbavou na zádech, mrazivou noc venku a ráno je čeká stejná porce kilometrů a možná ještě záludnější úkoly.

Nejobtížnější část soutěže nakonec vyřadila ze závodu rovnou čtvrtinu družstev. Ze soutěže odstoupili také vojáci z německého 233. praporu horských myslivců v Mittenwaldu a belgického 2. praporu Commandos ve Flawinne.


„POUTNÍ CESTA“

Být za čtvrthodinku na vrcholku třicetimetrové skály by bylo pro mnohé nesplnitelným úkolem i v krásném letním počasí. Drápat se po skoro kolmé zasněžené stěně v devítistupňovém mrazu v lyžařských botách, navíc pořádně nevyspaný, hladový, unavený a prokřehlý, pak asi nepředstavitelné.

Lano mezi dvěma vrcholky zmrzlé skály se prohýbá pod tíhou závodníka bez rukavic, docházejí mu síly. „To dáš, jedem,“ povzbuzuje voják v horolezecké přilbě na konci lana svého kamaráda z týmu. „Já nemůžu, prostě nemůžu,“ odpovídá jeho kolega, kterému mráz vzal z prstů sílu.

Nejtěžším oříškem letošního Survivalu byla právě tato disciplína s názvem „Poutní cesta“. Při zdolávání jednoho ze skalních masivů byla soutěžícím hlídkám nejprve simulována situace, kdy každý tým musel překonat improvizovaný lanový most přes rokli pomocí pětimetrové klády, kterou bylo nutné postupně posouvat na druhou stranu. Tento úkol byl pro některá družstva velmi náročný a jeho zdlouhavé plnění ukrojilo hlídkám převážnou část časového limitu pro celou disciplínu. Úkol splnila jen polovina týmů. Opět se potvrdilo, že tento závod je z padesáti procent o přemýšlení, tedy o vlastní volbě a kreativitě, rychlém rozhodování a okamžitých reakcích.

Po překonání mostu vojáci postupovali dále po zajištěné cestě na kluzkou plošinku pod vrcholem skály, zdolali vodorovné lano natažené mezi dvěma skalními bloky francouzským způsobem, pak se od kolmé stěny odrazili a skočili na další plošinku za rohem. Závěrečnou fází byl výstup po zavěšeném lanovém žebříku na samotný vrchol skály.

„Tady se moc nehraje na vítěze. Vítězem je každý, kdo závod dokončí,“ říká poručík Pavel Dufek z motorizovaného praporu v Jindřichově Hradci. „On ani ten batoh není zrovna lehkej,“ vysvětluje a dává mi potěžkat svoje objemné zavazadlo.


PODMÍNKY JAKO V BOJI

„Týmy mohou vypilovat lezecké dovednosti, natrénovat fyzičku, ale do poslední chvíle neví, co je vlastně čeká,“ uvádí podplukovník David Ullrich. Do nenápadného mladého muže v maskáčích by na první pohled nikdo neřekl, že je hlavní instruktor vojenského lezení v české armádě. Další lezecký úkol, který vojákům připravil, nebyl jednoduchý.

Z 25 metrů vysoké skalní věže se jeden člen hlídky slanil dolů a poté napnul lano, po kterém spustil dalšího člena týmu na záchranářských nosítkách. Disciplína simulovala záchranu zraněného a jeho bezpečný transport v horském terénu. „Snažíme se, aby závodníci úkoly plnili pod fyzickou zátěží a ve stresu. Jen tak se totiž dají simulovat skutečné bojové podmínky,“ vysvětluje podplukovník Ullrich.

Vojáci proto nejprve museli vyšplhat po příkré cestě až na vrcholek skály a teprve pak, padající vysílením s roztřesenými svaly, na sebe museli navléct horolezecké vybavení a bezpečně slanit.


VIRTUÁLNÍ LAVINA 

Každý rok se snaží organizátoři z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany udělat závod jiný. Tvrdší a hlavně originálnější. Nikdy závodníci nenarazí dva roky po sobě na stejnou disciplínu. Jestliže jeden rok musí vojáci překonat strach a skočit na laně volným pádem do propasti, napřesrok je potrápí provazový most vysoko v korunách stromů nebo spouštění jednoho člena týmu v nosítkách z vrcholku skály.

Letošní novinkou byla záchrana a poskytnutí první pomoci v lavině. Na svahu pod Petrovými kameny u vojenské zotavovny Ovčárna pod Pradědem, která závodníkům vytváří výborné zázemí, musela družstva ve vymezeném prostoru cca 30x30 metrů lokalizovat a vyhrabat zasypanou osobu, naložit ji na nosítka a přemístit do bezpečí.

Mezi hůlkami na svahu s výhledem na horu Praděd, jež je romanticky osvícena zapadajícím sluncem, hledá tříčlenný vojenský tým zasypaného člověka. „Drž si ten úhel! No úhel, ne? Dělej!“ řve na svého kolegu vyhecovaný hubený závodník, skoro jako kdyby šlo o skutečnou lavinu a pod ní se opravdu dusil zavalený kamarád.

Trojice se ohání lopatou a pak se stane zázrak. Lopata narazí na lidské tělo, šestice rukou jej vytáhne a trochu neohrabaně naloží na přistavená nosítka. „Prostě se otoč a běž. No běž!“ zajíká se voják, jenž tak okatě dává najevo, kolik mu oproti nejpomalejšímu parťákovi ještě zbývá sil.


TANKISTÉ VÍTĚZÍ

Branný štafetový závod představoval závěrečnou etapu čtyřdenní vytrvalostní soutěže Winter Survival 2011. V poslední etapě šlo především o rychlost, přestože závodníci byli po desítkách kilometrů předchozích přesunů v členitém terénu již docela unaveni. Štafety na 2x 6 kilometrů již pořadím příliš nezamíchaly.

Podle očekávání zvítězilo družstvo ze 73. tankové praporu Přáslavice. Tento tým ve složení poručík Viktor Novotný, desátník Ivo Vrba a svobodník Milan Wurst, který loni skončil na druhém místě, měl našlápnuto hned od startu pondělního paralelního slalomu a po celé čtyři dny dosahoval nejlepších časů v etapách závodu. Některé disciplíny ale daly tankistům zabrat, a to přeprava raněného ze skály nebo překonání improvizovaného lanového mostu.

„Přáli jsme si vyhrát. Bylo to těžké, ale podařilo se. Z našeho vítězství se radujeme,“ zhodnotil poručík Novotný, který letos skončil na sedmnáctém místě v běhu na lyžích v Jizerské padesátce a stal se druhým nejlepším Čechem.

Druhé místo obsadili studenti z Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha rotmistr Jan Migdau, rotný Tomáš Musil a četař Matěj Picka. Tak jako loni na třetí příčku dosáhli vojáci ze Základny munice Týniště nad Orlicí, a to kapitán Michal Pech, praporčík Jan Bouška a nadrotmistr Miroslav Šroler.

Vítězným týmům poháry a ceny na závěrečném ceremoniálu předali náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, zástupce náčelníka Generálního štábu – inspektor AČR generálmajor Čestmír Tesařík, zástupce velitele Společných sil – velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner a další představitelé české armády.


 Ohlédnutí za soutěží Winter survival 2011​

 

Autor: Pavel Pazdera​

   
© 2019 Univerzita obrany v Brně | Kounicova 65, 662 10 Brno, Czech Republic
  • Jsme na Facebooku
  • Instagram
  • Webová alba Picasa
  • Tweetujeme
  • Tweetujeme