Pozorně čtěte zadání. V případě, že dobře neporozumíte zadání, můžete získat menší počet bodů tím, že:

• splníte pouze některý z úkolů,
• nedodržíte zadání (píšete např. pozvánku místo omluvy, o vašem názoru na trest smrti místo o jeho účinnosti apod.),
• opominete podat určitou informaci, kterou po vás zadání vyžaduje, nebo se vyjádřit k určité podotázce.

Než začnete psát, rozmyslete si dobře, jak zadaný úkol pojmete. Ukázněte myšlenky, abyste nebyli rozptylováni nápady, které nesouvisí se zadaným úkolem. Můžete si udělat osnovu.

Jestliže se rozhodnete psát nejdříve koncept, který nakonec přepíšete načisto, dbejte, abyste měli na přepsání dostatek času. Koncept i čistopis odevzdáte.

Ke konci testu si ponechte čas na kontrolu gramatiky, vhodnosti a přesnosti použité slovní zásoby, spojovacích výrazů mezi odstavci apod.

Specifika písemného projevu na úroveň 3

Než začnete psát vlastní práci, promyslete si hlavní myšlenky. Seřaďte je a znovu zvažte, zda se týkají zadaného úkolu.

Rozmyslete si, jak jednotlivé myšlenky uvedete a jaké jsou mezi nimi vztahy. Potom tyto vztahy vyjádřete příslušnými výrazy, aby bylo vaše sdělení srozumitelné.

Pište k věci. Často se v odevzdaných pracích objevují jen „přípravné myšlenky“ k zadanému tématu a to, o čem měl kandidát psát, se čtenář dozví až z posledního odstavce. Závěr často chybí.

Ústní zkouška zpravidla probíhá v jiné místnosti než zkouška písemná. Každý kandidát je zkoušen individuálně před dvoučlennou komisí. Ústní zkouška všech úrovní je vedena pouze v cílovém jazyce. Ústní projev kandidátů je nahráván.

Ústní zkouška se skládá z několika částí v závislosti na úrovni:

• Úvod (úroveň 1, 1-2 i úroveň 2-3)
  
• Modelová  situace (úroveň 1 a 1-2)
  
• Získávání a sdělování informací (úroveň 1-2)
  
• Interview (úroveň 2-3)
  
• Debata  (úroveň 2- 3) .
  

V blízkosti zkušební místnosti budete mít k dispozici místnost pro odložení věcí a přípravu. Tam vyčkejte, až na vás přijde řada a budete vyzváni ke vstupu do zkušební místnosti. U ústní zkoušky nemějte přehnaný strach z toho, že budete dělat chyby. V takovém případě byste používali co nejjednodušší jazyk a jen základní slovní zásobu, i když v daném jazyce dokážete mnohem víc. Zkoušející poznají, kdy je vaše chyba jen přeřeknutí a kdy danou látku/jev ještě zcela neovládáte. Je rozhodně lépe snažit se ukázat co nejvíce z toho, co znáte. Zkoušející nemohou předpokládat, že něco umíte, když to ve svém ústním projevu neprokážete.

Pro ty, kteří jsou méně výřeční, je samozřejmě zkouška ústního projevu těžší než pro ostatní. Zkoušející jsou však vyškoleni, aby i takovým kandidátům dali prostor a čas k vyjádření.

Úvod (Introduction/lntroduction/Einführungsgespräch)

Je první částí zkoušky u zkoušek na všechny úrovně.

V úvodu nejdříve řeknete zkoušejícím něco o sobě. Můžete si připravit několik vět, pomůže vám to zbavit se nervozity. Zkoušející s vámi dále povedou dialog a rozvedou navozené téma. Nezapomeňte, že se jedná o zkoušku jazyka zaměřenou na dovednost vyjadřování v cílovém jazyce, nemusíte se tedy zmiňovat o věcech z osobního nebo profesního života, které vám nejsou příjemné. Někdy se stane, že kandidát mluví o svém životě a najednou si nemůže na něco vzpomenout  (např. na datum narození svého dítěte). Místo aby mluvil dál, je potichu a marně vzpomíná. Takový stav může způsobit, že se soustředí více na obsah než na jazyk a přestane plynule hovořit. Uvědomte si, že zkoušející nehodnotí fakta, ale vaše jazykové dovednosti. Lépe je si některé informace vymyslet, než několik minut mlčet.

Modelová situace (Role-play/Jeu de rôle/Rollenspiel)

Je druhou částí zkoušky u úrovní 1 a 1-2.

Jedná se o jasně vymezený dialog mezi vámi a jedním ze zkoušejících. Zkoušející Vám zadá instrukce k modelové situaci (např. budete mít za úkol koupit si lístek na autobus). Pokud něčemu nerozumíte, zeptejte se. Požádat o opakování nebo vysvětlení patří ke komunikačním jazykovým dovednostem. Můžete požádat o chvíli na rozmyšlenou, je však zbytečné psát si poznámky nebo scénář dialogu. Zkoušející hodnotí vaši schopnost adekvátně reagovat v dané situaci.

Získávání a sdělování informací (Information gathering task / Consigne pour obtenir des informations / Informationen sammeln und wiedergeben)

Je třetí částí zkoušky na úrovni 1-2.

V této části zkoušky vám zkoušející zadá téma, na něž se ho budete ptát (např. minulý víkend). Položíte zkoušejícímu postupně několik otázek a jeho odpovědi si krátce poznamenáte na papír, který je ve zkoušecí místnosti k dispozici. Poté získané informace převyprávíte druhému zkoušejícímu. 

Interview (Interview/ Interview)

Je druhou částí zkoušky na úrovni 2-3.

Rozhovor je zaměřen na kandidáta a oblast jeho zkušeností, poté se přechází ke všeobecnějším tématům. V této části zkoušky se také hovoří o současném dění doma i ve světě. Nejdříve je kandidát dotazován na to, co ho v současném dění zaujalo a proč, jak si myslí, že se bude diskutovaná událost vyvíjet. Poté se zkoušející zeptá na konkrétní současný problém (buď ve světě nebo v ČR) a na názor kandidáta. 

Debata (Debate/Dialogue/Diskussion)

Je třetí částí zkoušky na úrovni 2-3.

Zkoušející vám zadá určité téma (problém) a vy k němu vyjádříte svůj postoj. Vaším úkolem je podpořit svůj postoj argumenty, vysvětlit je zkoušejícímu a reagovat na jeho (proti)argumenty. Rozhodně se nemusíte snažit zkoušejícího přesvědčit o správnosti svého postoje. Také se nebojte uznat oprávněnost některých protiargumentů.

Doporučení pro kandidáty u zkoušky na úrovni 2-3:

Jednou z nejčastějších nedostatků u ústního projevu je odklon od tématu a přechod k osobní, konkrétní rovině, např. kandidát vypráví pouze o svých osobních zkušenostech, zatímco tématem rozhovoru jsou  názory určité skupiny lidí. Také se stává, že se ze strachu před chybami při tvoření složitějších konstrukcí kandidáti zaměřují na nepodstatné, velmi jednoduché věci. U zkoušky na úrovni 3 se předpokládá, že umíte používat hypotetické struktury, dokážete reagovat na názor druhého člověka a umíte se vyjádřit i k abstraktní skutečnosti. Proto u zkoušky můžete k tématu (např. rychlé občerstvení) očekávat složitější otázky typu „Kdybyste byl majitel rychlého občerstvení, co byste udělal pro zlepšení obsluhy?" nebo „Co si myslíte o vlivu rychlého občerstvení na dětskou obezitu?" místo jednodušších konkrétnějších otázek jako např. „Jak se vám líbí vzrůstající počet stánků s rychlým občerstvením?"