Osmnáctý ročník mezinárodního mistrovství Armády České republiky v zimním přírodním víceboji Winter Survival, který připravují Generální štáb české armády a Univerzita obrany, klepe již na dveře. Extrémně náročný závod se pojede ve dnech 30. ledna až 3. února 2012 v Jeseníkách v Moravskoslezském kraji. Během čtyř dnů budou vojáci v rámci mnohakilometrových tras zdolávat skalní útvary a ledopád, překonávat říční rokle, zachraňovat zraněného, na lyžích absolvují rychlostní štafety, hod granátem na cíl, v noci přespí ve volné přírodě a budou plnit praktické úkoly spojené se zkouškou psychické odolnosti. V jednom ze tří týmů Univerzity obrany se klání zúčastní také rotný Bc. Daniel Buršík, desátník Jan Jiskra a četař Jakub Pacina.
V minulém roce jste na Winter Survivalu získali páté místo. Jaké ambice máte pro letošek?
JP: Z vlastní zkušenosti z předchozích závodů si uvědomujeme, že vysoké ambice nemusí být vždy pro tým výhodou. Je lepší jít cestou, kde pod stoprocentním nasazením dosáhneme co nejlepších výsledků bez přehnaných ambic. Pokora a týmový duch jsou tím, na čem se dá stavět, nikoli přemotivovanost.
DB: Našim cílem je závod hlavně dokončit a ideálně ve stavu, ve kterém jsme ho začali.
Spojuje vás pouze příprava na tento závod anebo jste také přátelé?
JP: První Winter Survival byl pro nás spíše poznávacím závodem jak sama sebe, tak terénu a až druhý závod, který proběhl v Krkonoších (Krkoman 2011) nás přesvědčil o tom, že jsme týmem, který k sobě patří.
DB: Před loňským závodem jsme se sice znali, ale na prvním Winter Survivalu jsme se dostali poprvé do extrémnějších situací, které ukázaly rozpory a zároveň i kolegialitu v týmu.
JP: Po konci prvního extrémního závodu se z nás stali tzv. sběrači extrémů.
Co vám v minulém závodu dělalo největší potíže?
DB: Já osobně jsem měl problém se svým stravovacím režimem, protože jsem si naivně myslel, že tento závod můžu absolvovat jenom s pomocí rychlých cukrů. Nicméně tři dny na energetických tyčinkách se na fungování těla dost negativně podepíší – psychicky i fyzicky.
JJ: Určitě dlouhodobé fyzické vypětí.
JP: Těžko mluvit o potížích nebo týmových slabinách, protože tým pracuje za každé situace na sto procent, až do posledních sil.
JJ: Víme také, že náš tým má rezervy v rychlosti přesunů v etapových závodech. Myslím, že problém s jídlem jsme odstranili na Krkomenu a zjistili jsme, jak se máme stravovat, aby nám nedocházela energie.
JP: Ale stále zůstává problém s množstvím nesené vody.
JJ: Jde o to, že voda, kterou nemáte přímo na těle během chvilky zmrzne a stane se jen další zátěží.
Jak se připravujte na to, abyste tyto překážky zvládli?
JJ: Určitě výborná příprava pro nás byl vzpomínaný Krkomen, kde jsme proti loňskému závodu Winter Survival zlepšili mnoho věcí, včetně stravování.
JP: Zároveň nám v připravenosti pomáhá fakt, že o sobě navzájem víme, že to máme v hlavě stejně uspořádané. (Směje se a dodává.) Když nemůžou nohy ani ruce, hlava vždycky může.
DB: Individuální přípravě věnujeme poměrně dost času, ale zároveň nás v komplexní přípravě limituje to, že jsme v první řadě studenti.
Čeho se nejvíce obáváte?
JJ: Největší obava je vždy z poruchy materiálu a ze zranění.
A na co se nejvíce těšíte?
JP: Na společné chvíle s přáteli na horách.
JJ: Na konec etapového závodu, kdy si můžou všichni oddechnout, že jsou živí a zdraví.
DB: Až si s klukama plácnem v cíli.
Jste také členy skupiny Commandos. To je určitě vaše velké plus, musíte mít dobrou fyzickou i psychickou kondici. Pociťujete to jako výhodu?
JJ: Bezesporu je to velká výhoda, protože každý je díky tomu ze sebe schopen vydat maximum, což je pro „Commandosáky“ typické. Vím, že se na kluky můžu na 100 % spolehnout.
JP: Posouvá nás vpřed to, že každé víkendové cvičení skupiny Commandos je takový menší Winter Survival.
DB: S neznámými kluky bych do takového závodu nikdy nešel. A navíc se členové skupiny nikdy jen tak nevzdávají.
Ptala se: Zdeňka Dubová, foto: autorka, archiv UO a 15. žb Bechyně