Univerzita obrany byla zřízena 1. září 2004. Tato událost časově spadá do období, kdy probíhala institucionální integrace České republiky do struktur „západního“ světa, za jejíž nejvýznamnější milníky lze považovat vstup do Organizace Severoatlantické smlouvy (12. března 1999) a do Evropské unie (1. května 2004). Z tohoto úhlu pohledu je pak univerzita produktem doby, kdy již byla zakončena polistopadová transformace a naopak začaly procesy zcela odlišné kvality. Tato skutečnost se pak odrazila v postavení, v podobě a ve struktuře univerzity.
O nové podobě vojenského školství se na nejvyšších místech začalo uvažovat krátce po vstupu České republiky do NATO; během několika let proběhla přeměna vnitřních struktur jednotlivých vojenských vysokých škol tak, aby odpovídaly plánovanému sloučení do jediné instituce. Ta pak byla ustavena na základě zákona č. 214/2004 Sb. ze dne 2. dubna 2004, o zřízení Univerzity obrany. Univerzita obrany vznikla splynutím tří institucí, Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, Vojenské akademie v Brně a Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové. Každá z těchto škol se po 1. září 2004 fakticky stala jednou ze tří fakult nové univerzity. Tímto zůstala v České republice pouze jediná vysoká vojenská škola. Sídlem Univerzity obrany se stalo Brno, konkrétně budova na Kounicově ulici, jež svým charakteristickým konkávním tvarem získala již v minulosti přezdívku „Rohlík“. Tato stavba, která byla dokončena v září roku 1937, patří k významným reprezentantům meziválečné architektury. Autorem návrhu byl architekt Bohuslav Fuchs. Budova od svého vzniku sloužila vojenským účelům, nejdříve zde sídlilo mj. Zemské vojenské velitelství pro Moravu a Slezsko, od roku 1951 pak Vojenská technická akademie. V současné době má na této adrese sídlo jak rektorát Univerzity obrany, tak dvě její fakulty – Fakulta vojenských technologií, jež navazuje na bývalou Vojenskou akademii, a Fakulta ekonomiky a managementu, jež je pokračováním vyškovské vojenské školy. Zatímco vyškovská škola se musela přesunout do Brna, sídlem třetí z fakult, Fakulty vojenského zdravotnictví, zůstal Hradec Králové. Hlavním impulsem pro integraci vojenských vysokých škol do jediné instituce byly požadavky armády, která se během devadesátých let výrazně proměnila; kromě technických a technologických změn v armádě měla zásadní vliv na její podobu úplná profesionalizace branné moci, která vstoupila v platnost počátkem roku 2005. Moderní, malá a pohyblivá armáda tak měla dostat školu, která by odpovídala jejím potřebám. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o výrazném snížení počtu zaměstnanců univerzity.
Činnost Univerzity obrany byla slavnostně zahájena inaugurací v pátek 8. října 2004. Do čela univerzity, do funkce „rektor-velitel“, byl ministrem obrany jmenován opavský rodák plukovník doc. Ing. František Vojkovský, CSc., jenž předtím zastával funkci rektora Vojenské akademie v Brně. Personálně byly obsazeny i další součástí univerzity. Děkanem Fakulty ekonomiky a managementu se stal podplukovník prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., děkanem Fakulty vojenských technologií plukovník doc. Ing. Josef Bucholcer, CSc., a děkanem Fakulty vojenského zdravotnictví plukovník doc. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D. Kromě toho byly součástí univerzity tři ústavy: Ústav strategických studií, Ústav operačně-taktických studií a Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení, který měl své sídlo ve Vyškově. Dne 29. dubna 2005 byl univerzitě slavnostně propůjčen bojový prapor, který jejím představitelům předal vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus.
Předáním bojové zástavy však proces formování univerzity neskončil. V únoru a v březnu roku 2005 proběhly volby do samosprávného orgánu univerzity, Akademického senátu Univerzity obrany, a poté, 4. dubna 2005, proběhlo jeho ustavující zasedání; na něm byl zvolen předseda senátu, jímž se jednomyslně stal prof. RNDr. Zdeněk Zemánek, CSc. Jako další orgán univerzity byla k 22. listopadu 2005 utvořena Vědecká rada, jež se skládá z 39 stálých členů. Kromě výstavby vnitřní organizace stála univerzita před otázkou své vědecké a pedagogické profilace. Dle dokumentu Ministerstva obrany „Reorganizace vojenského školství“ mělo dojít k významnému snížení počtu studijních programů a oborů tak, aby korespondovaly se snížení počtu zaměstnanců univerzity, ale současně poskytovaly vzdělání v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu dle požadavků resortu. Takto koncipovaný plán činnosti však byl do jisté míry příliš všeobecný, zvlášť když současně byla z několika míst vedení univerzity deklarována snaha rozvinout na půdě Univerzity obrany tradici vojenského školství a získat prestiž nejen na vnitrostátní, ale i na mezinárodní úrovni. Kromě toho byla pociťována potřeba vyškolit z posluchačů nejen odborníky ve svých oborech, ale současně je vychovávat po stránce morální, etické a fyzické. Nicméně univerzita připravuje po odborné stránce i civilní posluchače, což je jeden z úkolu, který se objevil ve vládním dokumentu z roku 2006. Avšak ve srovnání s ostatními, tj. „civilními“ univerzitami se jedná o instituci relativně malou. Vždyť v akademickém roce 2008/2009 měla dohromady „pouze“ necelých 1800 studentů a kolem 500 akademických pracovníků. Na druhou stranu nelze nevidět rostoucí zájem o studium na této škole, neboť zatímco v akademickém roce 2007/2008 bylo podáno 1337 přihlášek, do akademického roku 2009/2010 to bylo již 2114. Současně se na půdě univerzity každoročně konají Kurzy Generálního štábu, Kurzy vyšších důstojníků a také Kurzy celoživotního vzdělávání. Nadto univerzita aspiruje být současně i institucí vědecko-výzkumnou. I to byla jedna z příčin dlouhodobých jednání o změnu právního statutu univerzity a současně prohlubování samosprávy jednotlivých součástí univerzity.
Za symbolický mezník počátku existence univerzity lze považovat první volbu kandidáta na rektora-velitele, která uzavřela etapu konstituování plnohodnotné školy univerzitního typu. Dvěma kandidáty na post rektora-velitele byli brigádní generál prof. Ing. Rudolf Urban, CSc. a stávající rektor-velitel brigádní generál doc. Ing. František Vojkovský, CSc. V pátek 13. června 2005 byl senátem zvolen po tajném hlasování Rudolf Urban. O měsíc později byl jmenován prezidentem republiky a 1. srpna nastoupil své tříleté funkční období. Koncem listopadu pak na slavnostní inauguraci rektora-velitele byli do svých funkcí uvedeni i noví prorektoři univerzity. Jednalo se o první velkou personální obměnu od založení univerzity, neboť bylo potřeba obsadit posty, které prorektoři zastávali před svým jmenováním a které museli opustit. Změna postihla akademický senát, který zvolil nového předsedu, jímž se stal plukovník prof. MUDr. Jiří Kassa, CSc., a také vedení Fakulty ekonomiky a managementu, kde byl zastupováním děkana pověřen podplukovník Ing. Petr Čech, Ph.D. Nicméně změn bylo tehdy více. Prozatímní vedení Fakulty ekonomiky a managementu pak trvalo až do února 2006, neboť fakultní senát nebyl po dlouhou dobu kompletní a tudíž kompetentní pro volbu děkana. Teprve v lednu 2006 zvolil do vedení fakulty plukovníka Ing. Miroslava Šuhaje, Ph.D. Ten pak vedl fakultu až do počátku roku 2010, kdy byl vystřídán podplukovníkem Ing. Vladanem Holcnerem, Ph.D. Fakultu vojenských technologií vedl až do své smrti v červnu 2005 Josef Bucholcer. Dne 1. srpna 2005 jej ve funkci nahradil podplukovník prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc. Ten svůj post obhájil i pro následující funkční období, neboť byl jediným kandidátem ve volbách, které proběhly v květnu 2008. Královehradeckou Fakultu vojenského zdravotnictví vedl až do konce roku 2009 Roman Prymula. Na postu děkana jej vystřídal plukovník doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph.D. Druhé a zatím poslední volby rektora-velitele proběhly v květnu roku 2008. V nich senát zvolil jediného kandidáta na tento post, stávajícího rektora-velitele Rudolfa Urbana. Pro úplnost při výčtu nejvyšších orgánů univerzity je nutno se ještě zmínit o akademickém senátu. Ten se v březnu 2008 sešel na své poslední schůzi. O měsíc později zasedal již v obměněné podobě – v takové, v jaké byl zvolen v druhých senátních volbách. Na ustavujícím zasedání obhájil svůj post jeho bývalý předseda Jiří Kassa. Protože senát představoval jeden z nejvýznamnějších orgánů univerzity, ležela na něm značná část odpovědnosti za úkol, aby Univerzita obrany nebyla jen pouhým jménem, které by zastřešovalo předchozí tři vysoké školy, ale kompaktní a funkční institucí. Tento úkol byl však do jisté míry v kontrastu s neustále probíhajícími strukturálními změnami. Tak například počátkem zimního semestru akademického roku 2005/2006 byl snížen počet kateder Fakulty vojenských technologií z jednadvaceti na šestnáct, Ústav strategických studií a Ústav operačně-taktických studií byly spojeny v jeden (s názvem Ústav strategických a obranných studií), který byl pak nakonec počínaje 1. lednem 2010 přetvořen na Katedru celoživotního vzdělávání Fakulty ekonomiky a managementu. Z významnějších strukturálních obměn jmenujme ještě vytvoření dvou center s celouniverzitní působností, Centra jazykové přípravy a Centra tělesné výchovy.
Během své existence navázala univerzita kontakty a spolupráci se zahraničními vojenskými školami. Nejzřetelnějším příkladem mezinárodní spolupráce bylo získání osvědčení „Erasmus University Charter“ a účast na prvním setkání studentů vojenských vysokých škol na akademii v Saint-Cyr, na které byl zahájen program Erasmus na vojenských školách. Nejtěsnější vztahy se však utvořily v rámci středoevropského prostoru. Společně se slovinskou důstojnickou školou organizuje Univerzita obrany pravidelně již několik let společná cvičení jak v zimním, tak i v letním období (cvičení „Alpe“, „Březina“ a „Pokljuka“), která mají za úkol nejen procvičit nabyté zkušenosti, ale připravit posluchače na působení v mezinárodních silách. Dále nutno zmínit logistické cvičení FourLog, jehož se účastní posluchači vysokých vojenských škol z Maďarska a Rakouska a samozřejmě i z Česka. Důraz na fyzickou stránku výchovy se odráží v existenci několika sportovních kroužků při Univerzitě obrany nebo pořádáním tzv. sportovních dnů rektora a děkanů, které se sestávají z řady různých sportů a disciplín. Snad nejprestižnější záležitosti je pak „Winter Survival“, čtyřdenní soutěž, jež se koná pravidelně od roku 1994 v Hrubém Jeseníku. Jedná se o soutěž tříčlenných družstev, která simuluje činnost vojenských hlídek v zimním horském terénu. Po dlouhou dobu v tomto klání vítězilo družstvo horských záchranářů ze Saalfeldenu v Rakousku.
Služební povinnosti zavedly příslušníky Univerzity obrany často do zahraničí, například do Vojenského štábu Evropské unie v Bruselu nebo do některých mezinárodních misí, ať už se jednalo například o službu v polní nemocnici v Afghánistánu nebo v jednotkách EUFOR v Bosně a Hercegovině; kromě toho se příslušníci univerzity několikrát osvědčili i během likvidací následků povodní v České republice stavbou provizorních mostů. Jak bylo zmíněno výše, Univerzita obrany se snaží dostat i své vědecké úloze. Kromě upořádání řady (mezinárodních) konferencí lze jmenovat i konkrétní výstupy. Na slovenském veletrhu v roce 2006 byl například představen nový zatarasovací prvek zvaný „osten“, o rok později bylo představeno samokřídlo FW-26 (model bezpilotního prostředku) nebo vlastní konstrukce biovaku, prostředku pro transport nemocných osob. Fakulta vojenského zdravotnictví uvedla počátkem roku 2006 novou vakcínu proti zánětu středního ucha. V roce 2007 byla pak ustavena výzkumná pekárna, která dostala za úkol studovat možnosti zdokonalení stravování vojáků v zahraničních misích.
Během jednání o výsledné podobě Univerzity obrany probíhala i paralelní rekonstrukce „Českomoravského svazu civilních zaměstnanců armády“. Ke dni vzniku univerzity vznikly i dvě jeho odbočky – jedna pro součásti univerzity, jež jsou lokalizovány v Brně, a druhá pro fakultu v Hradci Králové. Odbočka v Brně současně představuje největší odborovou organizaci v rámci Ministerstva obrany. Při univerzitě dále působí několik kulturních a společenských souborů, za všechny jmenujme například „Klub České a slovenské obce dělostřelecké“ nebo „Klub vojenských důchodců“. Nezastupitelnou službu v tomto směru poskytuje Klub Univerzity obrany. O duchovní péči se v rámci Duchovní služby Armády České republiky stará vojenský kaplan. Dne 1. září 2005 se jím stal nadporučík Mgr. Martin Vařeka, jehož v roce 2008 vystřídal kapitán Mgr. Jan Pacner. Armáda českého státu je současně i garantem a ochráncem státní a vojenské tradice. V tomto směru plní univerzita svou povinnost nejen pravidelnými připomínkovými akcemi, ale i rozšiřováním povědomí o minulosti. Na tomto místě určitě nebude nevhodné zmínit výstavy o významných postavách české armády, Aloisi Eliášovi a Heliodoru Píkovi, jež byly uspořádány ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem, respektive s Památníkem II. světové války v Hrabyni.
Během své dosavadní existence prodělala Univerzita obrany mnohé změny a proměny. Dalo by se s nadsázkou říct, že „změna“ se stala bytostně vlastní součástí této instituce. Přesto v kvalitě změn lze identifikovat jisté odlišnosti. Období prvních dvou semestrů (zhruba do léta roku 2005) byla etapou vlastní výstavby univerzity, v následujícím údobí pak převažovaly spíše změny ovlivněné potřebami armády. Koneckonců i tato kniha vznikla částečně z potřeby vyrovnat se, zhodnotit a posoudit stávající vývoj univerzity z horizontu neustále proměnlivé přítomnosti.
Autor: Aleš Binar