Jestliže si armádní zimní přírodní víceboj Winter Survival vydobyl nálepku extrémní závod, pak dvojnásobně platí takové označení pro hlavní, v pořadí druhou etapu. Za dva dny musí soutěžní týmy urazit s kompletní výbavou pro přežití přes padesát kilometrů horským terénem Hrubého Jeseníku a přitom plnit obtížné úkoly, které pro ně připravili učitelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany v Brně.
Na trase vytrvalostní etapy vojáky čekají speciální horolezecké disciplíny, střelba z paintballových zbraní, překonávání vodních toků, pohyb po lanové dráze, azimutový závod, vyprošťování raněného či nouzové přespání ve volné přírodě. Profil trasy je členitý, střídají se výstupy a sjezdy s poměrně značným převýšením. I když závod trápí nedostatek sněhu, mohou se vojáci většinou pohybovat na lyžích.
V úterý 27. ledna 2009 byla za osadou Bílý Potok nedaleko Vrbna pod Pradědem odstartována druhá etapa mezinárodního Mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji. V sedm hodin ráno vyrazilo všech sedmnáct družstev různými směry na asi pětadvacetikilometrový přesun. Po sebrání první kontroly nastoupily týmy kruhovou trasu po kopcích Hrubého Jeseníku. S těžkými batohy na zádech, v nichž nesmí chybět například horolezecká výbava, čelové svítilny, spacáky, vařiče, náhradní oblečení a strava, závodníky čekaly hodnocené i nehodnocené „survivaloviny“.
Nejtěžší disciplínou prvního dne vytrvalostní etapy bylo stanoviště představující překonání přírodních a umělých překážek. V prostoru Na Bařinách připravili pořadatelé závodu pro vojáky mezi vysokými stromy důmyslnou lanovou dráhu. Každý člen armádního týmu na ní plnil jiný úkol.
Jeden voják zdolával úsek k píšťalce pomocí lanové sítě, svislého provazového žebříku, po stromě a následně po vodorovných lanech natažených mezi vysokými smrky vzdálenými od sebe čtyřicet metrů. Poté slanil dolů. Další závodník zdolával úsek po šikmém lanovém žebříku a po kmeni stromu k cílové metě, kterou byla vodorovná kláda zavěšená ve výšce pětadvaceti metrů. Po dosažení cílové mety provedl závodník vis nadhmatem na kládě s maximální výdrží. Když se nakonec pustil klády, byl spuštěn na zem. Třetí člen týmu překonával úsek šikmo vzhůru po Barmském mostě a svislém provazovém žebříku. Z žebříku pak provedl obejmutí kmenu stromu „na medvěda“ s maximální výdrží.
A jak tuto disciplínu hodnotil jeden ze závodníků. „Lezení po stromech a lanové dráze je o obratnosti. Šlo nám to dobře. Barmský most byl hodně do kopce,“ uvedl praporčík Michal Zavřel z Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha.
Do cíle první části vytrvalostní etapy postupně dojela všechna družstva, a to v časovém limitu dne a v pořádku. V prostoru nouzového přespání pod Medvědím vrchem si závodníci vybudovali nouzové přístřešky. U společného ohniště si pak usušili svršky, z vlastních zásob připravili stravu a doplnili tolik potřebné tekutiny.
Na konci dne roli favoritů soutěže potvrdili studenti brněnské Univerzity obrany I a vojáci z 73. tankového praporu v Přáslavicích. Naopak se svým výkonem nebyli příliš spokojeni příslušníci 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou. „Měli jsme problémy s posledními kontrolami. Prostě jsme zakufrovali,“ posteskl si nadporučík Martin Hanáček.